Franta Župan



Franta Župan

Franta Župan (23.5.1858, Běštín - 13.1.1929, Kolín), vlastním jménem František Procházka. Do školy chodil
v  Hostomicích. Gymnazium navštěvoval v Berouně. Poté studoval dějepis a zeměpis na pražské univerzitě.
První významnou prací byla historická povídka „Miroslava z Lestkova“, ve které zpracoval podbrdskou pověst z první poloviny 15. stol. Do milostného příběhu vložil autor srážku mezi husity a katolíky, k níž došlo
8. září 1422 za Čenkovem v místech, kde se říká
„V zabitých“. v místech, kde k boji došlo, stojí malý pomníček na pokraji lesa. v 80. letech přispíval do různých časopisů jako: Ruch, Květy aj.
V letech 1884-85 pobýval v Bulharsku jako učitel v rodině Rudolfa Thurn-Taxise. Poté učil na různých gymnáziích v Praze a na Moravě. Roku 1901 pak trvale zakotvil na gymnázium v Kolíně. Zemřel
po opakovaném záchvatu mrtvice.
Svůj pseudonym získal od Ignáta Herrmanna, do jehož humoristického časopisu „Švanda dudák“ přispíval. Na jedno z Herrmannových upozornění, že nepodepsal svůj příspěvek, prý odpověděl: „Dejte jakékoli jméno“ a od té doby má česká literatura Frantu Župana.
V čtyřdílné kronice „Pepánek nezdara“ autor zachytil
i řadu postav svého příbuzenstva a podal tu
i charakteristiku svého milovaného rodného kraje. Kronika je tak v podstatě hrstí příběhů o Pepánkovi
a jeho malém bratříčkovi Vojtíškovi a jejich venkovských kamarádech. Na pamětní desce jeho rodného domku v Běštíně čteme:
„Zde se narodil profesor a spisovatel Frant. Procházka, Franta Župan - věnuje DTJ.“

 

 

Publikace a články:

  • historická povídka na motivy podbrdské pověsti „Miroslava z Lestkova“ (1879)
  • povídky o zvířatech „Vzpomínky z přírody do roku 1881“
  • historická práce z bulharských dějin „Z Přeslavského dvora“
  • „Humoresky“ (1885)
  • „Jednoroční vojna“ (1888)
  • sbírky z příspěvků do časopisů „Vzpomínky“ (1893), „Dle přírody“ (1894), „Z různých pamětí“ (1894)
  • sbírka z příspěvků do Herrmannova „Švandy dudáka“ - bajky „Po stopě pravdy“
  • vrcholné dílo - čtyřdílný román „Pepánek nezdara“
  • společně s Legrem veselohra o třech dějstvích „Vpád“

Pepánek Nezdara zfilmován 1923, režie Přemysl Pražský, němý film poprvé uveden 11.5.1925, architekt Bohuslav Šula
Poslední vydání knížky Pepánek nezdara Státní nakladatelství Dětské knihy, 1996.

 

 

 

 

Bartoloměj Hlavín



Bartoloměj Hlavín

12. 12. 1904 - zemřel v Praze Bartoloměj Hlavín, český malíř, rodák z Běštína u Hostomic pod Brdy (narozený 12. 9. 1846), původně lesník, poté malíř historických výjevů, portrétů, krajin, brdských lesů, zvěře, zátiší; jehož na uměleckou dráhu přivedla lesnická služba. Pocházel ze staré selské rodiny; v letech 1862-1867 byl
v lesní službě. Při jednom honu jeho zaměstnavatel nalezl jeho ztracený skicák, který jej tak zaujal, že umožnil B. Hlavínovi dále se výtvarně vzdělávat. V roce 1867 odešel na pražskou akademii výtvarných umění, kde studoval u prof. Trenkwalda. Zde se zaměřil na historickou malbu a uplatnil se i jako portrétista. Vytvořil rozměrná plátna, např. Vjezd Jaroslava ze Šternberka do Olomouce (1872), Porážka Tatarů (1874) ad.
V malířských studiích pokračoval ve Vídni (1875)
a v Mnichově (1876). Ze života lesnického v něm utkvěla poezie lesů, kterou častěji ve svém umění uplatňoval, např. krajiny z brdských lesů a zátiší s květy. Ilustroval Rukopis královédvorský a z něho čerpal pro svůj obraz Jelen (1877), Kytice, Opuštěná. Také se zúčastnil soutěže na oponu Národního divadla v Praze. Byl umělcem tichým, skromným a pozapomenutým.

Zpět na hlavní stránku