|

Bartoloměj Hlavín |
12. 12.
1904 - zemřel v Praze Bartoloměj Hlavín, český malíř, rodák z Běštína u
Hostomic pod Brdy (narozený 12. 9. 1846), původně lesník, poté malíř
historických výjevů, portrétů, krajin, brdských lesů, zvěře, zátiší; jehož
na uměleckou dráhu přivedla lesnická služba. Pocházel ze staré selské
rodiny; v letech 1862-1867 byl
v lesní službě. Při jednom honu jeho zaměstnavatel nalezl jeho ztracený
skicák, který jej tak zaujal, že umožnil B. Hlavínovi dále se výtvarně
vzdělávat. V roce 1867 odešel na pražskou akademii výtvarných umění, kde
studoval u prof. Trenkwalda. Zde se zaměřil na historickou malbu a
uplatnil se i jako portrétista. Vytvořil rozměrná plátna, např. Vjezd
Jaroslava ze Šternberka do Olomouce (1872), Porážka Tatarů (1874) ad.
V malířských studiích pokračoval ve Vídni (1875)
a v Mnichově (1876). Ze života lesnického v něm utkvěla poezie lesů,
kterou častěji ve svém umění uplatňoval, např. krajiny z brdských lesů a
zátiší s květy. Ilustroval Rukopis královédvorský a z něho čerpal pro svůj
obraz Jelen (1877), Kytice, Opuštěná. Také se zúčastnil soutěže na oponu
Národního divadla v Praze. Byl umělcem tichým, skromným a pozapomenutým.
|